Australské rostliny


Swainsona (Swainsona formosa, Sturt’s desert pea)

.

Velmi pěkná rostlina vyskytující se v suchých oblastech centrální Austrálie. Jeden ze zástupců rodu Swainsona. Ten čítá zhruba 85 druhů rostoucích v pouštních oblastech.

V minulosti byla tato rostlina známá pod názvem Clianthus formosa, ale později byla zařazena do rodu Swainosna. Rodové vědecké jméno dostal tento rod podle Isaaca Swainsona (šlechtitele, který udržoval soukromou botanickou zahradu nedaleko Londýna), druhové jméno je z latinského slova formosus, které znamená krásný, nádherný. Anglický název Sturt’s desert pea poukazuje na příbuznost swainson s hrachem a na biotop, kde roste – pouště. Kapitán Charles N. Sturt, jehož jméno tento druh v angličtině nese, byl anglický cestovatel, který podnikl několik cest do australského vnitrozemí.

Od 23. 11. 1961 je tato rostlina oficiálním květinovým symbolem státu Jižní Austrálie.

kvetoucí Swainsona formosa

Tento druh má poléhavý (plazivý) růst. Jednotlivé výhony mohou dorůstat až 2 m délky. Z Pilbary (oblast na severu Západní Austrálie) je známá forma, která roste vzpřímeně a dorůstá do výšky 2 m. Celá rostlina je poměrně hustě chlupatá. Listy jsou lichozpeřené 10-15 cm dlouhé, až se 7 páry lístků. Jednotlivé lístky jsou šedozelené, eliptické až obvejčité, 1-3 cm dlouhé a 0,5-2 cm široké, na konci s drobnou špičkou. Květy jsou nejčastěji červené s černou nebo tmavě červenou centrální skvrnou. Známé jsou i květy jiných barev, od červené přes růžovou až po žlutou. Pozorovány byly i rostliny s bílými květy. Květ může být až 9 cm dlouhý. Květy vyrůstají na dlouhých vzpřímených stopkách ve svazečcích po 2-6.

Swainsona roste přirozeně v centrální suché části Austrálie, v řídkých keřových porostech (Mulga) a pouštních oblastech. Často je součástí efemérní vegetace, která vyrůstá po přívalových deštích. Vzhledem k rozsáhlému areálu roste i v různých půdách, od písčitých až po jílovité.

Swainsony se rozmnožují především ze semen. Ta mají tvrdou testu, takže je nutné semena před výsevem skarifikovat, nebo dát do sklenice a zalít horkou vodou. V té se semene nechají přes noc. Ta, která nabobtnají, se vysejí. S ostatními se procedura opakuje. Možné je i řízkování, případně roubování na Clianthus puniceus, ale u nás přicházejí v úvahu především semena.

Kořeny swainsony jsou velmi citlivé na poškození, proto se doporučuje přímý výsev na stanoviště. To u nás nepřichází moc v úvahu. Klíčící semena je lepší vysévat do rašlinocelulózových kelímků (RCK) a rostliny v nich následně zasadit do velkých květináčů. Kořeny následně stěnami RCK prorůstají. V případě, že se rostliny dávají přes léto ven, musí se dobře chránit před slimáky a „hlemýždi“, kteří je s oblibou ožírají. Zejména malé rostliny jsou schopni zničit během jediného večera.

Pěstování swainsony v kultuře se považuje za obtížné, neboť není snadné zajistit ji dlouhodobě vhodné podmínky. Swainsona vyžaduje propustné půdy a plné slunce. Je velmi citlivá na houbové choroby, které ji v kultuře často ničí. Jelikož se jedná o velmi atraktivní rostlinu s překrásnými květy, řeší se to v kultuře tak, že se pěstuje jako „letnička“ na skalkách. Každý rok se vysazují nové rostliny, které poměrně brzy začínají kvést (přibližně za 4 měsíce od výsevu; rostlina z únorového výsevu mi začala kvést na přelomu července a srpna). Vhodná je i do větších květináčů. V každém případě je nutné ji chránit před mrazy, i když starší rostliny v přirozeném prostředí snášejí mírné mrazy.

detail květů

 

Comments are closed.